Category : Vzdělání

Jednou z věcí, které se v naší zemi v podstatě vůbec nemění, je způsob vzdělávání. Ten funguje prakticky stejně již od dob Marie Terezie. Jistě, látka se změnila a částečně i přístup k dětem, avšak základní principy zůstaly stejné. Jen málokdo si však uvědomuje, že podobně jako vše ostatní, i náš vzdělávací systém byl vyvinut za určitým cílem. Jistě, tím bylo mimo jiné vzdělávat děti, avšak rozhodně to není jeho jediný účel.

V první řadě se musíme podívat na to, jak k čemu vlastně děti ve škole vychovávají. Ani zdaleka se totiž nejedná jen o vědomosti, čeho se dětem dostává. Aniž bychom si to uvědomovali, škola je také částečně vychovává a pěstuje v nich určité návyky. A ty mohou být poněkud jiné, než by se nám mohlo zdát, zvláště proto, že jsme si tím v podstatě sami prošli.

Hlavním cílem školy je totiž vychovat pracovníky pro běžný provozní zaměstnání například v továrně. Děti se učí bez odmlouvání poslouchat příkazy učitele, tedy nadřízeného, a dělat to, co se jim přikáže. Také celý den sedí bez toho, že by se spolu bavili, s výjimkou přestávek, což je také něco, co je něco typického pro práci.

To se samozřejmě hodilo v době průmyslové revoluce, kdy dělníků bylo potřeba skutečně mnoho. Dnes je však trendem automatizace, a bezduché poslouchání příkaz. Namísto toho je stále více vyžadována individualita a schopnost rozhodování, což je něco, co dnešní školní systém rozhodně nepodporuje.

Je tedy jasné, že by byla potřeba reforma, což bohužel není reálné. Staví se proti ní valná část lidí a také na ni není ani zdaleka dost peněz v rozpočtu. Zvláště za dnešní situace tedy není reálné, že by k něčemu takovému došlo. Proto je jasné, že se budeme muset i nadále smířit s tím, co máme k dispozici, pokud tedy nechceme jít cestou domácího vyučování – a ani ta není v žádném případě pro všechny.

VzdÄ›lání je pro nÄ›které lidi opravdu hodnÄ› důležité. Já si myslím, že když lidé se vzdÄ›lávají, tak samozÅ™ejmÄ› udÄ›lají pro svůj život opravdu hodnÄ›, protože když ÄlovÄ›k se vÄ›nuje vzdÄ›lání, tak to potom také dopadá tak, že lidé vlastnÄ› jsou více všímaví a ví, co mají dÄ›lat. Když má ÄlovÄ›k také dobré vzdÄ›lání, tak samozÅ™ejmÄ› si potom může vybrat, jaké zamÄ›stnání bude chtít dÄ›lat. Já vím, že nÄ›kdo říká, že ke vzdÄ›lání nepotÅ™ebuje ÄlovÄ›k skoro nic, jenomže tohle je docela omyl. Já jsem také kdysi chtÄ›la studovat vysokou Å¡kolu, jenomže to byla taková vysoká Å¡kola, kde se platily peníze a já samozÅ™ejmÄ› jsem na to peníze nemÄ›la.

Å la jsem tam, i když jsem vÄ›dÄ›la, že na tuto vzdÄ›lání nebudu mít urÄitÄ› jednoho dne peníze. Já jsem mÄ›la naÅ¡etÅ™ené nÄ›jaké peníze bokem, ale Å™ekla jsem si, že tÅ™eba bÄ›hem doby, když mi tyto peníze dojdou, že urÄitÄ› už si najdu nÄ›jakou lepší brigádu. A samozÅ™ejmÄ›, že to dopadlo tak, jak jsem si myslela. UdÄ›lala jsem dva a půl semestru na vysoké Å¡kole a potom už to Å¡lo kopce. I když jsem mÄ›la dobré známky, jestli ne nejlepší, tak jsem musela z této vysoké Å¡koly odejít.

Byla jsem z toho opravdu neÅ¡Å¥astná, protože si nemůžu splnit sen o svém vzdÄ›lání. Protože vždycky jsem snila o vysokoÅ¡kolském vzdÄ›lání, jenomže se mi to bohužel nepodaÅ™ilo. A nemůžu pÅ™ece jen nikoho znovu žádat a žebrat po nÄ›kom peníze. Nemůžu mít peníze od nÄ›koho jenom kvůli tomu, abych si udržela svůj vzdÄ›lávací status, abych mohla dále studovat vysokou Å¡kolu. Řekla jsem si, že jednoduÅ¡e, až si naÅ¡etřím tÅ™eba více penÄ›z, že to zkusím znovu. Pán uÄitel říkal, že potom můžu samozÅ™ejmÄ› zaÄít tam, kde jsem skonÄila. Podle mého názoru tohle je dobÅ™e. Pokud i vy máte zájem o vzdÄ›lání, tak samozÅ™ejmÄ› neudÄ›láte chybu, když do toho půjdete, protože vzdÄ›lání není nikdy dost. Uvidíte sami, že je tÅ™eba vzdÄ›lávání se vás bude bavit. 

Také se rádi učíte anebo čtete knihy? Pokud se rádi učíte, tak jistě také asi máte nějakou lepší školu než jenom základní školu anebo výuční obor. Abych se přiznala, tak já jako dítě jsem se ještě vůbec nerada učila, ale zpětně toho lituji. Já mám totiž jenom výuční obor, a to kuchař číšník, ale opravdu toho lituji, že jsem se více neučila. Protože poznávám tolik lidí, kteří mají třeba například střední školu anebo vysokou školu, kteří pracují na takových zajímavých pozicích, které by mě také opravdu hodně zajímaly. Jenomže já si mohu nechat o kancelářské práci jenom nechat zdát. Kdybych se více učila a snažila bych se, mohla bych být někde úplně zcela jinde.

Ne, že by mě nebavilo také pracovat pro jednu krásnou restauraci, kde vařím a kde jsem hlavní kuchařka. Mě to baví, na druhou stranu zase musím uznat, že bych nechtěla celý život strávit někde v kuchyni a někde v restauraci. Chtěla bych také dělat někdy něco jiného. Jenomže k tomu samozřejmě potřebuji mít nějakou školu. Takže opravdu nebylo od věci, kdybych se rozhodla, že budu také dálkově studovat. Rozhodla jsem se, že budu dva roky studovat podnikání, a to dálkově, abych si dodělala také maturitu.

Protože já si myslím, že maturita v dnešní době je opravdu hodně důležitá, takže není od věci, když si člověk také ještě doplní vzdělání. Je mi třicet pět let a vůbec mi nevadí, že budu znova studovat. Když k tomu ještě budu chodit do práce a budu všechno normálně platit a nebude mě to nějak obtěžovat, tak na tom vůbec nevidím nic špatného. Akorát, mnoho lidí mi třeba od toho odrazuje, že už jsem dost stará na to, abych zase studovala, že jsem to všechno zapomněla a že moje studování dopadne opravdu katastrofálně. Že prý na to nemám. Jenomže mě to baví a říkám si, že když se budu snažit a baví mě to, že studování další střední školy s maturitou zvládnu.