Pokud si budeme žádat o hypotéku, pak je poměrně jasné, že chceme tu nejlevnější. To v tomto případě pro většinu z nás znamená tu, která má nejnižší úroky. To totiž znamená, že zaplatíme menší částku. Jednoduše řečeno, čím vyšší úrok, tím víc nakonec zaplatíme. Je tedy pochopitelné, že hledáme tu, která nás bude stát nejméně, zvláště v dnešní ekonomické situaci.
Když se pak podíváme na nejrůznější nabídky, zjistíme, že zdaleka nejlépe z toho vychází americký typ hypotéky. I proto je u nás čím dál populárnější. Zdá se tedy, že je nejlevnější americká hypotéka, a to z dobrých důvodů. Své peníze totiž získávají i poněkud jiným způsobem.
Zjednodušeně řečeno, funguje tak, že ona nemovitost, kterou těmito penězi koupíte, nepatří vám. Namísto toho je majetkem poskytovatele, a to až do té doby, než svůj dluh v plné výši splatíte. Jistě, můžete ji obývat i využívat běžným způsobem, ale to je tak vše. Nemáte vlastnická práva, a proto s ní nemůžete nakládat v mnoha případech tak, jak byste chtěli – například ji nemůžete prodat, neboť vám zkrátka a jednoduše prozatím nepatří.
Čeho chtějí poskytovatelé tímto opatřením dosáhnout? Odpověď není příliš složitá. Jde tu o to zajistit si, aby o své peníze nepřišli ani v případě, že klient z nějakého důvodu nebude platit. Pokud se tak stane, pak jej jednoduše vystěhují a onu nemovitost prodají, často s velkým ziskem. Nemusí tedy dávat vysoký úrok.
Ovšem je zde ještě jedna věc, která mnohým lidem uniká, a to je fakt, že úrok není to jediné, co onu částku navyšuje. Jsou zde i nejrůznější další poplatky, například za vedení účtu a mnohé další věci. Ty jsou často zmíněny ve smlouvě i v úvodní prezentaci jen letmo, takže si je člověk příliš neuvědomuje a nespočítá si, o kolik mu celkovou částku navýší. Nakonec pak bývá nemile překvapen, když zjistí, kolik tedy musí platit. Tomu všemu je samozřejmě mnohem lepší se vyhnout.